While this setup worked, I encountered a significant problem: every TCP connection took 8 seconds to initiate.

Using Wireshark, I observed that the TCP SYN + TCP SYN ACK appeared normal in the target network, except that it was repeated three times due to SYN retransmissions. However, on the source side (192.168.20.9/24), the first two handshake attempts didn’t receive the SYN ACK.

After extensive searching, I came across a forum post that explained the likely root cause:

I’m pretty sure you’re victim of “routing triangle”: when 192.168.20.9/24 host initiates connection towards 192.168.21.0/24, it sends packet to its default gateway (192.168.20.1).

That MT [Mikrotik] takes a note in its connection tracking state and forwards packet to next hop router (WG concentrator [Tailscale subnet router] at 192.168.20.10). Then the packet proceeds to the destination. Destination replies, packet arrives at WG concentrator which notices that destination address is in directly connected subnet and delivers it directly. Reply packet thus bypasses main router and its connection tracking machine can’t update connection state properly.

Next packet, sent from 192.168.20.9/24 host, is then out of perceived [perceived to be invalid given the] connection state and is dropped due to being invalid.

There are several ways to resolve this issue. The easiest is to allow invalid connections between trusted subnets and interfaces.

/ip firewall filter add \
    action=accept \
    chain=forward \
    src-address=192.168.20.0/24 \
    dst-address=192.168.21.0/24 \
    in-interface=bridge \
    connection-state=invalid,new \
    comment="Tailscale - static routing triangle fix, forum 171177"

This leaves one question unanswered - why did it work in the first place (if we ignore the 8 second delay)? And sadly I don’t know the answer. If you do, let me know!

Finální rozpočet

K zábavě přidám drobnou poznámku – přes 90 % nákladů v ní dělají dva výlety: jeden můj do Ålesundu (19 960 CZK) a druhý, když jsme s přítelkyní jeli na Lofoty (10 450 CZK na osobu). Částka výše odpovídá mým nákladům.

Kategorie Ostatní se oproti dvouměsíčnímu reportu zmenšila – většinu původních věcí jsem překategorizoval na Jídlo + Drogerie a v této kategorii zůstaly víceméně pouze poplatky, ať už třeba na Revolutu/Wise za převod na NOK, nebo poplatek za toalety.

Poznámky

Jak to, že je X tak levné?

Obecně vzato to má tři důvody:

• Na Erasmu jsem byl s přítelkyní a některé věci (např. ubytování) jsou levnější pro dva dohromady, než 2x pro jednotlivce.

• Oba jsme zvyklí šetřit, mít skromnou zábavu a snažit se velmi optimalizovat výdaje (např. místo drahých organizovaných výletů si udělat ty samé výlety po vlastní ose). Trochu víc je o tom v článcích Kolik stojí Erasmus v Norsku (první tři měsíce) a Výlet do Bodo a na Lofoty.

• Zvládneme si odpustit alkohol – ten je v Norsku neuvěřitelně drahý. Za celou dobu jsme zde měli pouze jedno pivo a to ještě napůl. :)

Stipendium

Nemalou část nákladů nám pokrylo Erasmové stipendium 3 000 EUR (5*600 EUR) + 120 EUR, tedy zhruba 78 300 CZK. To je opravdu hodně, jiné univerzity (alespoň ty zahraniční) dávají třeba o polovinu méně.

Stipendium nakonec bylo rozděleno na dvě části – jedna bylo vyplacena v půlce ledna, druhá až po návratu. Šlo o to, že v původní Erasmové smlouvě jsme měli počet dní, které jsou proplacené, a x dalších dní, které jsou považovány za součást pobytu, ale nejsou proplacené. Pobyt totiž začíná pevným datem, ale končí dnem poslední zkoušky, neplacené dny tedy nejspíš byly rezerva. My jsme oba měli poslední zkoušku v předposlední den semestru, nakonec jsme tedy měli proplaceny i ty “rezervní” dny.

Neočekávané náklady

V průběhu se objevilo pár nečekaných věcí, které nám Erasmus trochu prodražily. Jsou zahrnuté v tabulce výše, konkrétně se ale jednalo o:

• “oprava” odřených kol na autě z autopůjčovny ~ 18 000 CZK rozdělené mezi 4 lidi
• koupě nového zavazadla a letenky pro něj – když jsme se vraceli, měli jsme zhruba o 10 kg věcí víc, než když jsme do Norska jeli ~ 800 CZK
• oprava zipu na bundě (měl jsem velké štěstí, stačilo vyměnit jezdec) ~ 270 CZK

Co není zahrnuto

Do ceny Erasmu (a tedy do tabulky výše) jsem nezahrnul věci, které nejsou relevantní pro běžného erasmáka, nebo přímo nesouvisí s Erasmem. Patří tam:

• pořízení dronu a věcí k němu ~ 11 000 CZK
• nový (resp. repasovaný) notebook, protože ten původní přítelkyni v Norsku umřel
  • repasovaný ThinkPad ~ 7 500 CZK
  • externí M.2 NVME -> USB enclosure na zachránění dat z původního disku ~ 1 250 CZK
• koupě nových zimních bot ~ 2 000 CZK
• náklady, které mám bez ohledu na to, kde jsem (náklady na bydlení v Brně, online subscriptions, …)

Pozor na cashflow a termíny

Jak už jsme varoval v předchozím příspěvku, některé věci je třeba zaplatit dříve, než přijde stipendium, například deposit a první měsíc ubytování, letenky, etc. Rozhodně je tedy třeba mít vlastní peníze předem.

Srovnání ceny Erasmu v Norsku a Španělsku

Shodou okolností jsem s přítelkyní byl na Erasmu ve stejné době, jako naši kamarádi Petr a Ivča na Erasmu ve Španělsku. K tomu dopsat jejich článek o zúčtování se dostali už před 2 měsíci, já tedy mám už příležitost celkové náklady snadno porovnat.

Rozdíl je výrazný. Já jsem na stipendiích dostal 78 300 CZK, Ivča 65 400 CZK. Navíc jsem z vlastní kapsy zaplatil 32 000 CZK, Ivča 6 500 CZK. Celkově tedy mé náklady byli o 38 400 CZK vyšší, a to jsem šetřil kde se dalo, zatímco Ivča se nijak zvlášť omezovat nemusela. Rozhodně tedy nadále platí, že pokud chcete levný Erasmus, nejezděte na sever. :D

Stálo to za to?

Rozhodně! O to jet na Erasmus jsem se snažil celých 5 let, co jsem na univerzitě. Prvně jsem studoval předměty v pozdějších semestrech, abych měl některý z dalších semestrů volný, a pak jsem bojoval proti covidu, aby se Erasmus přece jen uskutečnil. Nebylo to na první pokus, ale nakonec se podařilo! Byla to pro mě velmi odlišná, nová a hlavně velmi poučná zkušenost. A bydlet semestr v zahraničí (a obzvláště v drahém Norsku) celkem za 110 000 CZK a z toho jen 32 000 CZK z vlastní kapsy (+ běžné měsíční náklady), to je nabídka, která se mi znova už nikdy nenaskytne.

Jel bych i na druhý Erasmus?

To je složitá otázky. Když jsem nastupoval na FI MU, můj plán byl takový, že pojedu na dva Erasmy: jeden na bakaláři, jeden na magistrovi. Kvůli covidu se z toho stal pouze jeden a teď už jsem v 5. ročníku a stejně budu o semestr prodlužovat. Na Erasmus už tedy znova vyjet nemůžu. Kdybych se ale v čase vrátit mohl, a ten na bakaláři uskutečnit ještě před covidem, udělal bych to. Je to sice spousta peněz ze studentského budgetu, ale obzvláště teď už to vidím tak, že jakmile přejdu z part-time na full-time práci, tak to během pár měsíců celé vydělám zpátky.

Jel bych znova na studium do zahraničí?

Na první pohled tohle může vypadat jako stejná otázka položená o odstavec výše, ale není. Centrum Zahraniční Spolupráce MU nabízí kromě Erasmů i jiné programy, ať už celosemestrální výměny, nebo třeba jen letní školy. Měl jsem velké štěstí a povedlo se mi dostat na dvoutýdenní EDUC letní školu do Cagliari (Itálie) na téma Building Trust in the Information Age. Stipendium je velmi štědré (1175 EUR ~ 29 000 CZK), na první pohled mi to dokonce vypadá, že mi možná pokryje téměř všechny náklady. Ještě ale není ujasněné ubytování, což bude hrát největší roli. Jakmile budu vědět jak finančně vyšlo, zareportuji.

Pokud vás ale (krátkodobé) zahraniční studium také láká, rozhodně se doporučuji porozhlédnout, zda se pro vás nějaká relevantní nabídka někde neschovává.

První náš větší výlet byl ještě v zimě na chatu Holmsåkoia (google mapy). Na NTNU je organizace NTNUI, která zaštiťuje spolky pro všechny sporty, která vás napadnou. Jeden ze spolků - NTNUI Koiene - staví a udržuje chatky, které si lze pronajmout a udělat si tak vícedenní turistický výlet. Společně s našimi místními přáteli jsme se rozhodli, že si jeden takový uděláme. Pronajmuli jsme si tedy 15 postelí/míst v chatce a vydali jsme se na cestu. Chatka je zhruba 100 km od Trondheimu, naštěstí jsme ale měli dost lidí s vlastím autem. Bus tam totiž jezdí jenom jednou denně a jen když si ho někdo přivolá.

Od parkoviště to bylo ještě dalších 6 km a všude bylo zhruba půl metru sněhu. Zvládli jsme to ale i bez sněžnic, jelikož celá cesta byla po rolbované cestě. Kromě chodců a běžkařů byla zcela zjevně i pro sněžné skútry.

Během této cesty jsme zvládli pořádně promrznout, hned po příchodu na chatku jsme tedy začali zapalovat dřevo v kamnech. Nebylo úplně suché, bylo to tedy trochu problematické, ale kamna se nakonec rozehřát povedlo (a ta v sauně taky). Chata byla ale velká, takže jedna malá kamna ji rozehřívali bolestivě pomalu - trochu teplo nám začalo být až druhý den ráno. A také jsme se pustili do rozmrzání sněhu na vodu (a v mezičase si někteří v sněhu chladili piva :)

Jak naznačuje předchozí odstavec, v chatce nebyla tekoucí voda ani elektřina. Naštěstí ale byla vybavená plynovou bombou na vaření.

V průběhu večera jsme si udělali (v Norsku tradiční) Friday tacos a pak na chvíli zalezli do sauny.

Po cestě ze sauny jsme se zběžně podívali na oblohu, zda nevidíme polární záři, očima ale nic vidět nebylo. A i když jsme zkoušeli fotit dlouhé expozice, tak light polution byla silnější než to drobné zelenání polární záře.

Když přišel čas jít spát, všichni jsme ve spacácích mrzli, ale nějak jsme přežili.

Ráno už bylo relativně teplo, jedna skupinka se tedy rozhodla, že si zkusí zajít k jezeru a vyvrtat si díru do ledu.

Ostatní se buď bavili uvnitř chatky, prozkoumáváním jeho okolí, či sušením dřeva pro ty, kteří přijdou po nás. (Tím, že jsme přišli v pátek, tak celá chata byla chladná pod bod mrazu. Skupinka, která přišla hned po nás, tak měla rovnou příjemných ~10 stupňů. #protipProPriste

Pak už přišel čas vydat se na cestu zpátky a užít si krásnou norskou přírodu.

Holmsåkoia na výlet rozhodně doporučuji - příroda je tam hezká, je to velká chata, a pěší cesta je extrémně jednoduchá (i tak by ale běžky byly výhodou). Nevýhodou je, že je třeba se nějak dostat těch 100 km od Trondheimu - půjčit přes víkend auto je ale realizovatelné.

PS: Ano, tento článek (stejně jako čtyři další) jsem měl rozepsané už tři měsíce. :/ Snad to v blízké době doženu.

Život v Norsku je pověstně drahý, nebo alespoň to nám všichni říkali. Abych měl přehled, tak si všechny výdaje zapisuji do tabulky a přišel čas se podívat na zúčtování po dvou měsících.

Než se dostaneme k tvrdým datům, tak mám důležité upozornění: jsem tu s mou přítelkyní, takže některé věci jsou na osobu levnější, než kdybych tu byl sám. Například ubytování pro dva stojí pouze o 70 % víc, než ubytování pro jednoho. Všechny následující čísla jsou přepočítána na osobu.

Teď už ale k číslům (vše v českých korunách):

Erasmus+ stipendium, které jsem dostal v jedné splátce v půlce ledna (počítejme s 14. 1.), je 74 751 CZK. Jelikož jsem sem ale jel už na 3.1., musel jsem do té doby zaplatit ze svého 26 433 CZK na letenkách, dočasném ubytování, jídle, atd. A dalších 10 100 CZK (resp. 20 200 CZK dohromady) zaplatil na záloze na kolej. Rozhodně tedy nezapomeňte, že než chcete vyjet na Erasmus, musíte mít něco našetřeno.

Za první dva měsíce jsem zaplatil 40 531 CZK a to v následujících kategoriích.

Jídlo a drogerie

Obecný přístup

Co nejspíš zaskočí, je, jak je možné v Norsku utratit méně než 8 000 CZK za dva měsíce jídla a drogerie. Když člověk žije skromně a dává si velký pozor, co kupuje, tak to jde. Je ale třeba si vše vařit doma, odolávat jakýmkoli pokušení jíst v menze či v restauraci a rozhodně nepít alkohol.

Při nákupu je třeba si dávat nesmírný pozor, do kterého obchodu jdete, a co tam kupujete. Všude je jedna past - hned vedle sebe v regálu je výrobek značky First Price nebo Eldorado, což jsou privátní značky obchodů, a jeho brand name verze, která je složením identická (a občas i dělaná stejným výrobcem), která je třeba čtyřnásobně dražší.

Obecně je Kiwi a Rema 1000 levnější, než třeba Bunnpris nebo Coop. Neplatí to ale pro všechny výrobky, je třeba si to projít a prozkoumat aktuální situaci. Bunnpris má slevový leták, který je občas pro nás naprosto nerelevantní, a občas (např. tento týden) je tam deal, který jsme si předtím ani nedokázali představit. Běžně zde maso stojí zhruba 300 CZK/kg, a to i když je mleté. Už jsme ale viděli v týdenní akci mleté maso za 95 CZK/kg, když to tedy člověk hlídá, lze tím hodně ušetřit.

Co mě hodně zaskočilo, byla cena müsli tyčinek, které si rádi bereme jako jídlo na cestu na výletu. Běžná cena těch nejlevnějších tyčinek je zde 75 CZK za 6 tyčinek, tedy zhruba 12 CZK za tyčinku. Na jednom kusu to není problém, ale napříč půl rokem výletu se to nasčítá. I tyčinky šlo jeden týden sehnat v akci, takže jsme se pro jistotu předzásobili.

Menza, restaurace a točené pivo

Oběd v menze zde stojí dle váhy - 18 NOK (45 CZK) za 100 g. Přijde mi to jako hodně zajímavý systém - kdo chce míň, platí míň. Sám tam ale i tak nechodím - oběd do krabičky, který si uvařím doma, vyjde levněji.

Jídlo v restauraci zde pod 400 CZK (bez pití) těžko seženete, ty nejlevnější speciální akce (např. burger k pub quizu) jsou od 25O CZK výše.

Jedno točené pivo je zde za 250 CZK či více, s jednou výjimkou - místní studentský dům má čepované za 200 CZK, nebo za 100 CZK když jste členem (750 CZK za semestr). Levnější točené pivo nikde neseženete. Pokud tedy za semestr v studentském domě vypijete alespoň 8 piv, tak se členství vyplatí. Na jednu členskou kartu lze koupit najednou jen jedno pivo a obsluha to hlídá, už jsem ale viděl kartu postupně kolovat kolem stolu.

A pokud by vás zajímalo, jaké české pivo v plechu zde mají v obchodech, tak zatím jsme viděli Plzeň a Bernarda (obojí cca 100 CZK za půllitrovou plechovku).

Jak přežít na extrémně malém budgetu

Kolik stojí ty nejlevnější budget-friendly potraviny, na kterých by se dalo přežít?

Připomínám - ceny jsou pro tu nejlevnější dostupnou variantu, ale z toho, co jsme zkusili, tak i to nejlevnější zde má docela dobrou kvalitu.

Tabulku další čerstvé zeleniny nemám, ta hodně skáče nahoru a dolů napříč týdny. Koření je drahé, ale tak to i v Česku. U chleba extrémní pozor - pouze 2 nejlevnější druhy chleba jsou za zhruba 20 Kč za bochník, všechny ostatní jsou za 70 CZK až 130 CZK za bochník. A stejně drahé umí být i mražené pečivo, takže na to velký pozor.

A pro jistotu explicitně zmiňuji, aby se někteří o nás nebáli - jíme samozřejmě i jiné věci - tohle je jen stručný seznam pro představu cen.

Co by nás stálo duši

Seznam pár náhodných věcí, které jsme málem koupili, ale kdybychom to udělali, tak bychom se nedoplatili. Nejspíš ho budu postupně zpětně doplňovat, jakmile narazím na další zábavné cenovky.

• Máslo - 190 CZK (Máslo se zde překvapivě nevede, některé obchody vůbec, jiné pouze jeden druh a velmi málo; snadno ale seženete různé druhy margarínu.)
• Sáček brambůrků - 110 CZK
• Ovocný čaj - nejlevnější za 40 CZK, většinou za 100 CZK (a dost těžko k sehnání)

Co bylo nečekaně levné

• 500g vánočních perníčkových sušenek za 6 CZK - povánoční výprodej po celý leden. Mňam.
• 330ml Julebrus za 2.5 CZK (+5 CZK záloha na plechovce) - jediné levné sladké pití, které zde mají. Plechovka Coca Coly je minimálně za 60 CZK.

A co dumpster diving?

Dumpster diving je praktika, které je zde dle našich starších přátel relativně běžná, my jsme se jí ale zatím nezúčastnili. V principu jde o to, že obchody (prý) vyhazují jídlo, kterému prošlo datum spotřeby. Takové jídlo ale může být ještě dobré, a proto se údajně někteří studenti dívají za obchody, zda tam nejsou naskládaná plata něčeho takto prošlého. Já jsem relativně spokojený s naším aktuálním stravováním, takže jsem zatím neměl potřebu se do této aktivity zapojit.

Vystačí mi stipendium?

Škola explicitně upozorňuje, že stipendium většinou nepokryje všechny náklady a je nezbytné, aby student měl vlastní finance. To je nezbytné i pro Norsko, jednu z nejdražších zemí na Erasmovém seznamu.

Rychlý propočet říká, že pokud bych se chtěl vlézt do stipendia, tak po odečtení už zaplacených nákladů, předpokládané ceny ubytování a dopravy zpět do ČR, tak mi na jídlo, zábavu a vše ostatní na následující tři měsíce zbývá 4 500 CZK. Stipendium mi tedy ani zdaleka náklady nepokryje.

Je stipendium garantované?

Při byrokracii kolem Erasmu je třeba si dát velký pozor, aby člověk neudělal žádnou chybu. Máme francouzského kamaráda, který se po 6 týdnech v Norsku dozvěděl bez bližšího vysvětlení, že mu škola stipendium nedá.

Naši místní kamarádi nám také řekli, že je relativně běžné, že stipendia dostávají až v průběhu roku. Jaká je běžná praxe na MU bohužel nevím.

A pokud se mi povede z některého z předmětů dostat F (a je pouze jeden termín na zkoušku) a nezískat tak alespoň 20 kreditů, tak vracím poměrnou část stipendia.

Rozhodně je tedy třeba počítat s tím, že velké finanční rezervy jsou nezbytné.

Kolik stojí místní aktivity

Cena místních aktivit se dá obecně rozdělit na dvě kategorie:

• relativně drahé
• “free, of course”

Specificky na Erasmáky jsou cílené různé zážitkové aktivity, ceněné např. následovně.

“Free, of course”

“Free, of course” jsou většinou aktivity pořádané spolky v rámci univerzity, nebo Sitem (místní firma zařizující koleje, společenské místnosti, …). V této kategorii je cokoliv od stolního fotbalu, přes 3D tisk, kde škola platí i filament, až po půjčování sportovního vybavení zdarma.

Za speciální zmínku stojí ještě organizace na naší místní fakultě, která občas pořádá akce pro integraci zahraničních studentů, např. nás vzali na pub quiz a dokonce nám univerzita zaplatila burger. Jsem si naprosto jistý, že pro NTNU (naše místní univerzita) jsme proděleční, Norsku se ty peníze ale možná vrátí, obzvláště pokud bychom se s Aničkou rozhodli sem jet dlouhodobě pracovat.

A jak levné a zajímavé akce najít? Vše se zde děje na Facebooku, je třeba být ve všech relevantních skupinách a pravidelně je kontrolovat.

Závěr

Suma sumárum, není to levné. I s velkou snahou šetřit a bez větších výdajů za výlety jsem za své první dva měsíce v Norsku zaplatil 40 531 CZK (36 313 CZK bez cestovného sem). A to v tom nejsou náklady, které mám v Brně, i když tam fyzicky nejsem, a záloha na ubytování. Je to drahý zážitek, rozhodně jsem ale opravdu rád, že mi Erasmus po více než 4 letech příprav konečně vyšel. Je to pro mě nesmírně velký zážitek, a to jak osobní, tak studijní.

Další ekonomický report dám nejspíše až po návratu do ČR, až bude vše sečteno a podtrženo. A na to je ještě čas.

sys.path is a list of folders used by Python interpreter during import resolving.

For simple cases sys.path[0] is indeed the current working directory, but beware that there are a lot of things, which can change the sys.path variable - automatic reload of a Flask server is one of them.

The following is my minimal reproducer to show the behavior.

from flask import Flask
import sys

print("sys.path[0]:", sys.path[0])
print("sys.argv[0]:", sys.argv[0])

app = Flask(__name__)
app.run(debug=True)

sys.path[0]: c:\tmp\flask_sys
sys.argv[0]: c:\tmp\flask_sys\app.py
 * Serving Flask app "app" (lazy loading)
# ... Change the python file and save it, it triggers automatic reload.
 * Restarting with stat
sys.path[0]: 
sys.argv[0]: C:\tmp\flask_sys\app.py

More on sys.path for example in this great tutorial.

Camera

There are many different drones with different resolutions, roughly in categories:

• 720p (1280×720)
• 1080p (1920×1080)
• 2.7K (2720×1530)
• 4K (3840×2160)

You might be tempted to think that 4K is overkill - for example because you only use 1080p or 1.4K monitor. Nevertheless, to operate a drone safely you need to have some distance between the drone and what it’s capturing - having better resolution and the ability to crop afterwards would be very useful.

As for the gimbal (the thing that keeps the camera stable), I’m sure it’s important, but I’m not able to give any comparison.

Note that some drones have different max resolutions for video and photos. For example the linked DJI Mini 1 can make photos up to 4000×3000 (note image ratio 4:3, not 16:9) and video 2.7K (2720×1530).

One more thing to check for is what Field of View (FOV) the camera has. It’s in degrees, and the lower the number, the more zoomed in the picture will look. If the number would be up to 180° it would look like fish-eye lenses from GoPro cameras.

Drone weight and certifications

Different countries have different rules. The lowest category in the EU is under 250g and that’s the category with the easiest way to get a certification. In Czechia it’s free, in Norway it’s not, but they do recognize certifications from the EU.

Note that if you’re flying anything with a camera in Norway, you have to be a registered drone operator.

Remote control

The drone is controlled via a physical remote control, which has both antennas and control sticks. It can also connect via cable to a phone to show the live view from the camera.

Note that due to some embargos on DJI (Chinese company), the DJI Go fly app is not in Google Play and needs to be sideloaded, with all the safety concerns that brings.

The remote control has brackets to hold the phone, but beware that it can scratch the screen or roll away the edges of the screen protector.

Preplanned paths

I certainly do like to fly the drone by hand. That being said, for longer paths the ability to plan a route beforehand and then press execute and solely focus on the safety of you, the drone and everyone around is paramount for me. Unfortunatelly, not all drones offer capability to execute preplanned paths.

Virtual Sticks vs. Waypoints

For a lot of DJI drones, there are different applications that can be used to plan routes and then execute them. Though there is a significant difference between applications for the cheaper and lighter drones (like DJI Mini) and the more professional drones.

For the cheaper drones, the DJI company offers developer access only to so-called Virtual Sticks - using these, the drone is controlled by an app from a phone. The alternative for the more professional drones is Waypoints, which you upload to a drone and the drone flies itself.

What’s the practical difference? If you’re using app control via Virtual Sticks and the connection to drones stutters, the drone will stop in place. That looks rather disrupting in a drone video.

Wind is problematic

You might think that wind is probably gonna be fine - the drone has powerful motors, and it’s able to stabilize itself. Yes, but only to some degree. The official specs say the maximum wind resistance is 8 m/s (28 km/h, moderate breeze), which according to Wiki “raises dust and loose paper; small branches moved”.

High above the ground, the wind is able to sway the drone from side to side and while it doesn’t look great on video, it’s manageable (until it suddenly isn’t). The problem comes, when you want to make some “cool” video from up close. I’ve nearly crashed the drone into a roof when the wind swayed it a few meters down. So if you want to fly close to something, do it when there is no wind.

Visual Line of Sight is often shorter than remote control range

For the lowest category of drones, you can legally fly them only when you have VLOS (Visual Line of Sight). So even when the specs say that under ideal circumstances the EU (CE) version DJI Mini 1 can be remote controlled up to 2 000 m away, that’s not legally achievable for me - I have to be able to see the drone at any point. I’ve tested it and when the drone is against a contrasting background (the partially cloudy sky is great) and I know precisely where it is I can follow it to a distance of roughly 500 meters. On the other hand, if there are for example trees behind it, I can barely see it on 150 meters and can never look away, or I’ll lose it.

I’ve ordered some small strobe lights in the hope that they will allow me to see it from further away.

Remote control range

As I’ve already mentioned, the distance between the operator and the drone is limited not only by VLOS, but also by the capability of the radio. DJI Mini is controlled over radio signals in the WiFi ranges (2.4 GHz and 5 GHz). That means that in the city the range is significantly shorter due to the interference from other WiFis.

Note that there are different variants of DJI Mini 1 - for example US one (FCC) and EU one (CE). The letters in brackets signify what certification / legislative limits it follows and therefore it also affects the distance over which you can control the drone.

No flying at night

Flying at night is legislatively problematic. In Norway, it’s essentially impossible for me. In Czechia I think it might be doable with the correct set of strobe lights, but I’ll have to check that when I come back. But from what I’ve seen on YT, the camera is not great in low light, so it might not be even worth it to buy the night lights.

Liability insurance != Drone Operators Insurance

DJI offers drone insurance for when you crash the drone or lose it. It’s noteworthy that as far as I can tell, it’s not compliant with EU Regulation (EC) No 785/2004, therefore it is not a specialized Drone Operators Insurance. That might not be important in Czechia, where you don’t have to have any insurance for the lightweight drones, but Norway does require it.

As it’s not required in Czechia, the Czech insurance companies don’t generally have quotes for individuals, only companies. I’ve managed to get a quote of over 8 000 CZK, which is roughly the same price as the drone itself.

I’ve finally got insurance from CoverDrone, which offers drone operator insurance - both for liability and for damage to the drone itself.

Also note that if you have general-purpose liability insurance, it might exclude drones in the fine print.

DJI Enhanced safe zones are hidden

There are some places, for example around airports and prisons, where you can’t fly with a drone. DJI has a map, that works great until it doesn’t. I’ve specifically checked there whether it’s possible to fly in Trondheim - it appeared to be doable.

Except it isn’t - if you scroll down more on that page, you can enable warning zones. One of them is St. Olav’s hospital’s helipad, to which I can’t approach closer than 3 km. That sadly forbids most of the interesting things in the city centre and on campus.

Here you need to enable warning zones.

And all of a sudden Trondheim is forbidden land.

DJI Safe zones don’t match legal requirements

There is one more important thing about the DJI Geo Map - it’s wrong. The helipad is in the right place, but the circle around it has a radius of 2.5km in DJI Geo Map, but the legal requirement is to keep a distance of 3 km. So always check the legal requirements, because DJI Safe zones won’t save you.

(A map for Trondheim from a different provider shows it correctly).

Hidden costs

It might be tempting to think that buying a drone is a one time deal. Sadly there are quite a few hidden costs, some of which I didn’t expect beforehand.

• Drone operator registration and exam (Free in Czechia, for an annual fee in Norway)
• Drone operator insurance (930 CZK annually)
• LEDs (150 CZK)
• App for planning flights (650 CZK)
• Micro SD Card (350 CZK)

And I’m sure sooner or later I will crash and at that point the costs will go through the roof.

Summary

If I knew all this in the beginning, would I buy the drone? No, I wouldn’t. While it’s great to have aerial photos with much greater resolution than a satellite view gives, I don’t have enough use-cases for it. I find flying with it by hand very exhilarating, but also extremely stressful as it’s easy to crash into a tree and never be able to recover the drone.

And with all the legal requirements, it’s frustrating not being able to use the drone in some places. Some of the results look incredible, like the following panorama from someone in Slovakia, though it’s self-incriminating as it’s clearly shot from a height above 120 meters, which is the legal limit. And there are also people more dedicated and with better equipment than me, who already produce incredible videos from Czech nature.

x = 42

def test():
    x = 28
    global x
    print(x)

Not really what I would expect, but makes sense.

On a slightly different note - the Global Privacy Control - a spiritual successor to DNT - already has some legislation behind it (as part of CCPA), will see whether it will have some support in EU.

#include <stdio.h>

int main()
{
    char a[] = {'a', 'b', 'c'};
    int b = 1;
    
    printf("--%c--\n", a[b]);
    printf("--%c--\n", b[a]);
    printf("--%c--\n", 1[a]);
    
    return 0;
}

All three print the same --b--.

Why? The direct access would be using pointer *(a + b) and there the plus sign is commutative. The bracket notation is just syntactic sugar and apparently it does not check for the weird swapped notation.

Trondheim je krásný

Hned jak jsme měli možnost, tak jsme se prošli po Trondheimu. Příroda a město jsou teď v zimě nádherné.

Několik lidí v diskusích přirovnávalo univerzitu k Bradavicím.

Ve městě jsou na některých ulicích stromy obalené LEDkami. Naživo je to kouzelné, na fotkách to bohužel moc vidět není.

LEDky jsou schované i v podlaze kolem pomníku, a krásně prosvítají skrz sníh.

A dokud jsme ještě u hezkých světýlek – Scandic Lerkendal, jeden z místních hotelů pomocí svícení v místnostech dělá hvězdičku.

Místní ani 30 čísel sněhu neodradí – prostě nasadí pneumatiky široké jak na motorku, a vyjedou si do terénu.

Trvalé ubytování

Přestěhovali jsme se na naše trvalé ubytování, které budeme mít až do konce semestru. Máme dvoupatrový pokoj v roztomilé chatičce v studentské vesničce Steinan. Bydlíme tu společně s jedním dalším párem (Mateo a Marine) a Victorem – všichni Francouzi. Má to své výzvy, ale zatím jsou velmi ohleduplní a když jsme poblíž, tak většinou mluví anglicky. 🎉

Jaká je naše adresa?

Update červen 2022: Děkujeme za všechny pohledy, další už prosím neposílejte. Do našeho odjezdu už by nejspíš nestihli přijít. :)

Ondrej Borysek
Edgar B. Schieldrops Veg 35
Room 25
7033 Trondheim

A jak se nám tu žije?

Je to tu útulné a v průběhu posledního týdne jsme si zařídili snad vše, co budeme potřebovat na školu. Co například?

• Peřiny, polštáře, povlečení – to vše bylo třeba koupit. Tyto věci jsme kupovali v IKEA nové, i když jak se později ukázalo, možná to nebylo nezbytně třeba.
• Světlo – základní osvětlení zde je, má ale svítivost tak dvě a půl mrtvé světlušky. Sehnali jsme si tedy stolní lampičku a 1500 lumenovou žárovku – a tím nyní osvětlujeme celý pokoj. Není to ideální, ale je to zásadní zlepšení.
• Koš.
• Závěsy – naše okno je od podlahy do výšky očí a máme výhled na vesničku a hlavní cestu do ní. To tedy ale taky znamená, že kdokoliv, kdo přichází, tak by nás krásně viděl v osvětlené místnosti.
• IKEA tašky – na stěhování nezbytné, a zpětně vzato vidím, že jsem si měl vzít minimálně jednu z Brna.
• Krabice na základní organizování.
• Misky, hrníčky, konvice na čaj.
• Monitor(y) - tohle je specifické pro ajťáky – já i Anička jsme zvyklí používat na práci více monitorů a došli jsme k tomu, že i na toho půl roku se nám tady vyplatí si monitory pořídit. Já jsem si sehnal full-hd, vga/dvi monitor za 300 NOK (~750 CZK), Anička měla štěstí a má ho z ReStoru – o obojím později.

Kde jsme sháněli vybavení?

Jelikož je zde všechno relativně drahé a neradi bychom si s Aničkou kupovali věci jen na půl roku, a pak je vyhazovali (to by bylo velmi neekologické), tak jsme se rozhodli podívat se po místních second handech.

Fretex

Fretex je místní second hand, který přispívá na armádu spásy. Nejenom že to tedy máme levněji, ale ještě přispíváme aspoň trochu na dobrou věc. Je to dobrý start – spousta věcí na jednom místě.

Existují i jiné second handy, tohle je ale ten největší obchod, o které víme.

Finn.no

Další možností je finn.no, místní ekvivalent českého bazoše. Dá se tam sehnat kde co – já jsem tam ulovil monitor, Anička puzzle. I zde je nutné pamatovat na to, že to bude násobně dražší, než by bylo v česku z bazoše, když je ale člověk ochoten čekat a nemít vysoké nároky, tak se dá něco ulovit.

Nevýhodou je, že místní jsou zvyklí platit přes Vipps – mobilní aplikaci na placení fungující napříč bankami v Norsku. Na to ale potřebujete mít místní bankovní účet – což pro nás není reálné. Všechno tedy musíme platit v hotovosti.

IKEA

IKEA je asi jasná – převážně to stejné co v Česku, pouze trochu dražší.

ReStore

Jelikož do Trondheimu jezdí velké množství zahraničních studentů a osazenstvo se tedy velmi mění (a s tím i kolejové bydlení), vznikla pod NTNU (naše škola) organizace ReStore, která přijímá materiální příspěvky (cokoliv od pohovky přes peřiny až po monitory), uskladní je přes prázdniny, a pak na začátku semestru dá k dispozici k rozebrání.

S Aničkou jsme toho využili, a povedlo se nám získat jeden monitor, krabici, deku, dva ručníky, a pár ramínek do skříně. Měli toho o hodně více, víc jsme ale nutně nepotřebovali, tak jsme to přenechali ostatním.

Kvůli Covidu byla omezení na počet lidí a bylo nádherné sledovat, že fronta respektovala social distancing a nikdo nepředbíhal.

Počítáme s tím, že na konci semestru tam vše vrátíme, ať to může užívat někdo další, a ještě nejspíš přidáme i další věci, které jsme si dokoupili jinde.

Úložné chatky

Jedním z posledních míst, kde jsme se dívali po vybavení, byly úložné chatky přímo v naší studentské vesničce. Z toho, co jsme se dozvěděli, fungují tak, že si tam můžeme skladovat nějaké věci (běžky, kola, apod.), v praxi tam ale lidi skladují i třeba pohovky, peřiny, či nepoužívané routery (těch je zde všude hrozně moc, wtf).

Lidé si na své věci dají cedulku s jménem a datem, po kterém jsou dané věci považované za opuštěné a může si je vzít kdokoliv. Co mě velmi zklamalo bylo, jak se někteří studenti chovají k věcem. Některé chatky byly strukturovaně naplněné, jiné měli náhodně pohozené peřiny, a v jedné bylo dokonce peří úplně všude. To mě dost zklamalo – doufal jsem, že studentstvo napadne dát věci třeba aspoň do igelitových pytlů a tím je trochu ochránit.

Co jsme už stihli zažít

Tím, že jsme přijeli hned po novém roce, tak jsme stihli zažít ještě část vánoční výzdoby (viz. fotky na začátku článku). Do centra jsme vlastně chodili docela často, už jsme se ale několikrát vydali i do přírody.

Hned za studentskou vesničkou, tzn. méně než 300 metrů od nás, začíná příroda – v této roční době krásně zasněžená. Společně s naším spolubydlícím Victorem jsme si tedy jedno odpoledne vzali bobovací lopaty z místního skladu a vydali se na procházku.

Také jsme se už s dalšími Erasmáky vydali na výpravu na Geitfjellet – hora kousek za Trondheimem.

Druhý z obrázku je od Ariane Dieth - a bohužel má u mě na webu rozbitý kontrast - viz. TIL o problémech s embeded color profile. :(

A měli jsme neuvěřitelné štěstí a hned čtvrtý večer v Trondheimu jsme viděli polární záři. Prvně jsme ji vyhlíželi okolo desáté večer, okem ale bohužel nic vidět nebylo. Zpětně jsme jen zjistili, že na fotce z mobilu s 4vteřinovou expozicí vidět velmi slabě byla. Okolo půlnoci pak na nás zaklepal nadšený Victor, že je krásně vidět, a ve spodním prádle vyběhl do -2 °C mrazu. Vzali jsme si bundy a boty, a letěli jsme za ním – a skutečně jsme ji viděli, dokonce tak silnou, že byla vidět dobrých 15 minut, což je zde relativně vzácné. Vlastní fotky moc nemám, radši jsme se kochali, přikládám odkaz na krátký timelapse od jedné z erasmaček zde v Trondheimu.

Také jsme si zašli půjčit vybavení a zašli jsme si bruslit. A zatímco místní děti hrály hokej 2v2, my jsme se postupně znovu učili bruslit. :)

Máme check-in zavazadla, veškeré tekutiny jsme tedy nacpali do nich. V palubním zavazadle máme pouze malé lahvičky s vodou, které vylijeme před průchodem skrz security, a poté si je napustíme. Proč? Protože skrz security nepustí kontejner s více než 100 tekutiny - prázdná láhev ale není problém.

Vtipné budou baterky a elektronická zařízení - baterky nesmí do check-in zavazadla, takže mám v příručím netriviální množství baterek ze všeho možného. Do limitu na počet kusů se ale naštěstí vlézáme.

I přes všechno plánování jsme ještě běželi ze zastávky domů - vzít si čepici. Měli jsme ale dostatečnou rezervu, nebyl tedy problém.

Zavazadlo 23 kg není problém zvednout do vlaku, zvednout ho ale nad hlavu do přihrádky v omezeném prostoru bylo netriviální. Budu muset trochu víc posílit. :D

Vždycky si plánuju, že budu ve vlaku pracovat - a už je to pár let, co se mi to naposledy skutečně povedlo. Obecně tedy radši doporučuji si žádnou práci do vlaku neplánovat - a když se zadaří něco udělat, tak je to bonus a ne problém.

Hrát sudoku na Regiojet obrazovce není dobrý nápad - v celém voze se nám jednou za čas restartovaly a ztratili jsme tím tři čtvrtě hodiny progressu.

Vysouvací držák zavazadla vypadá jako vhodný způsob, jak si pomoct v táhnutí zavazadla např. do schodů, držák ale zdaleka není tak pevný, jakou třeba poutka. A s ulomeným držákem se kufr táhne fakt špatně.

-– Solid Rocket Booster separation —

Pražské letiště bylo relativně v pohodě - max váhu zavazadel jsme trefili (22.1 a 22.6 kg s limitem 23 kg), přes security jsme i s velkým množstvím elektroniky prošli relativně rychle (nezapomeňte si sundat i hodinky a svetry).

Mobilní aplikace pražského letiště je fajn na ukázání čísla správného terminálu a čísla check-in přepážky a gate number, samotné informace o budoucím zpoždění měla ale mnohem přesněji aplikace Avinor (státní operátor Norských letišť). Odhadovaná doba odletu trochu skákala okolo reálného času, na rozdíl od pražské aplikace ale dávala alespoň nějaké informace o zpoždění.

-– Main Engine cut off —

Přílet do Osla byla část, které jsme se báli nejvíc. Mohlo nastat více problémů způsobených Covidem. A to jsme ještě nevěděli, že budeme přistávat za téměř nulové viditelnosti, a že kolem runwaye budou místy několika metrové závěje sněhu. Po přistání už to tak děsivě nevypadalo, ale ještě pár desítek metrů nad zemí jsme sotva viděli letištní světla.

A čeho jsme se báli ohledně Covidu? Např.

• že jsme mohli být buď zdrženi (potenciálně drahým) testem (případně kompletně zastaveni, pokud bychom byli pozitivní),
• že nám mohli být nepřesměrovány kufry do navazujícího letadla.

Obojího jsme se báli, a obojí vyšlo dobře. Už v Praze na checkinu jsme viděli, že naše zavazadla mají flight tag -> Oslo -> Trondheim, což by dle dostupných instrukcí mělo stačit.

Když jsme přiletěli do Osla, tak jsme vyšli do International části a po cestě na Domestic transfer jsme byli přesměrovaní do fronty na Covid test. Registrace byla online, fronta na test tak 20 minut, a celé to bylo zdarma. Co jsme pochopili, tak pokud má někdo odlet za méně než 45 minut, tak test nemusí dělat během transferu, ale může až později.

Zajímavé taky bylo, že při procházení skrz automatickou security gate jsme byli dotázáni, které ze zavazadel patří kterému z nás. A to dokonce včetně fotek zavazadel!

-– Second stage burn complete —

Byli jsme připraveni i na variantu, že bychom kvůli příletu pozdě v noci nedělali test ani na letišti v Trondheimu a máme s sebou pro jistotu self-testy. Když jsem to původně zkoumal, zjistil jsem totiž že test v Norsku může stát ~1000 NOK, tzn. zhruba 2700 Kč. Zjevně se to nevztahuje na příletové testy a naopak to vypadá, že self-test kity se zde dají volně sehnat zdarma. Pouze když člověk potřebuje mít uznávaný test, tak je to třeba platit.

Cesta z letiště šla výborně - Værnes express jel skrz celé město až k našemu ubytování. Ke konci to bylo mírně děsivé - po cestě postupně všichni ostatní cestující vystoupili, až jsme tam zůstali poslední. Každá zastávka byla předem ohlášena (Norsky i anglicky), občas i s hotely poblíž. Ne vždycky název dával smysl, ale bylo to velmi příjemné.

Po vystoupení jsme ale měli drobný šok - obě naše zavazadla mají kolečka - rozhodně ne ale dostatečně vysoká, aby si poradila s 10 cm sněhu. Místy jsme je tedy spíše táhli, než vezli. To už byla ale poslední překážka - cesta na Airbnb byla krátká a vše šlo ok.

-– Orbit finalized using maneuvering trusters —

A co teď - teď je třeba dořešit ubytování, protože v pondělí začíná semestr. Do té doby musíme dořešit zútulnění našeho trvalého ubytování, a aspoň základně si najít místní kamarády.

PS: Přiložené fotky jsou z mobilu a spíše dokumentační, než cokoliv jiného. Nějaký výběr těch hezkých, ze všech foťáku, co tu mám, určitě někdy přijde. :)

Najít pojištění, které dovoluje výjezdy delší než 90 dní je problém, delší než 180 dní ještě víc. Ani většina celoročních cestovních pojištění to nepovoluje, UNIQA (a levnější verze skrz ISIC) je jedna ze dvou pojišťoven, u které jsem to našel. Ještě k cestovnímu pojištění - když ho zařizujete, pamatujte na to, že i když v česku neděláte pravidelně zimní sporty, tak je možná budete chtít občas dělat v zahraničí. V okolí Trondheimu je běžkování efektivně jediný způsob, jak se v zimě dostat k řade turistických chat. Jako alternativa se jeví sjednat si na případné výlety dočasné pojištění, pamatujte ale na to, že cestovní pojištění sjednané, zatím co jste v zahraničí, se obvykle musí sjednat 7 dní dopředu.

Pohrávám si s myšlenkou, že si pořídím a vezmu sebou do Norska malého drona (<250g). I pro létáním s dronem v této nejnižší kategorii je třeba splnit pravidla, např. Norsko vyžaduje mít pojištění odpovědnosti na provoz dronu. Tento požadavek je i pro malé drony běžný i v jiných státech EU. U nás to ale běžné není, takže když jsem si zkusil nechat udělat odhad ceny, vyšlo to na 8 030 Kč ročně. To je víc, než cena uvažovaného dronu. Běžné pojištění odpovědnosti se na drony nevztahuje (nebo pouze na ty do 0.93 kg), a hlavně se nepočítá jako pojištění odpovědnosti na provozování dronu, je tedy třeba to speciální. Když se ale člověk podívá za hranice ČR, dá se rozumné pojištění sehnat za ~16 GPB a je platné na většině světa.

Při procházení věcí ohledně dronu jsem si všiml, že se občas najde někdo, kdo si pomocí dronu zvládne pořídit velmi hezké sebekompromitující materiály. V Evropě se malými drony nesmí létat nad 120 výškových metrů, jak se teda povede udělat zhora fotku 200 metrů vysoké věže Kamzík? Ta fotka každopádně vypadá nádherně.

Erasmus má projekt zeleného cestování, který může jednorázově přispět 50 EUR, pokud se zavážete jezdit ekologickými prostředky - vlakem, autobusem, nebo spolujízdou. Pro cestu do Trondheimu to bohužel není moc dobře realizovatelné, na cestu do některé z zemí blíž k česku by to ale mohlo být hezké.

NTNU (má zahraniční univerzita) je ochotna zaplatit za hotel pro případnou karanténu při prvním příjezdu do Norska, což je fajn. Snad nebude třeba, ale stejně.

Očkovací centrum v rámci areálu FN Brno (Bohunice) je přes celý areál od hlavního vchodu. Nejblíž je zastávka MHD stará nemocnice. Jinak je to ale fajn, jde to velmi plynule, a to i když jsem přišel trochu pozdě vůči času, na který jsem byl registrovaný. Po dvou minutách čekání jsem byl na řadě. Dva dny mě pak trochu bolelo rameno, ale jinak vše ok. A certifikát byl na ocko.uzis.cz během druhého dne (možná i dřív).

ISIC infolinka má zajímavé nastavení. 5 minut hraje hudbu, pak zničeho nic prohlásí “tato pobočka nemá zapnutou hlasovou schránku” a zavěsí. A v některých případech, i když ještě 2 hodiny má být deklarovaná pracovní doba, to zavěsí s tou hláškou rovnou.

V Trondheimu je pro studenty nejen skupina pronajímající místa v turistických chatkách, ale i skupina zdarma pronajímající některé turistické vybavení (běžky, stany, karimatky, etc.) Ještě v Brně si ale nejspíš pořídím teplejší spacák je určení na přespání uvnitř, a turistická organizace doporučuje mít spacák na 0°C. Není mi zřejmé, zda je to uvnitř chatek potřeba, nebo zda je to jen rezerva pro případné přespání v makeshift přístřešku vykopaném lopatkou na sníh, kdybychom se do chaty nedostali.

Přeju šťastné a klidné svátky všem.

End of transmission.

(If you’re curious about the BitLocker problem - my motherboard by default has TPM routing disabled. It has to be changed to either fTPM or dedicated TPM. Change in the routing was enough, it wasn’t necessary to retype the encryption key from backup.)

S Aničkou jedeme společně na Norwegian University of Science and Technology (NTNU), konkrétně do kampusu v malebném městečku Trondheim. Je to vlastně takové norské Brno - poloviční velikost, ale ještě s vyšším poměrem studentů oproti běžné populaci. Vzdušnou čarou z Brna je to přes 1600 km.

Při zařizování jsme už narazili na pár zajímavostí, pojďme na ně mrknout.

Administrativa

Na tento semestr jede na NTNU přes 700 zahraničních studentů, a přihlášky a všechnu další administrativu vyřizuje tým 6 referentů a referentek. To je šílená nálož. Z části je víc studentů kvůli tomu, že předchozí semestry kvůli Covidu nemohli. I bez toho by ale zahraničních studentů bylo přes 500.

Měli jsme štěstí a byli nám nabídnuty koleje na ubytování. Místní web-systém kolejí je super na podávání přihlášek, placení, apod. Teda až do chvíle, než zjistíte, že vám přihláška nejde odeslat a dostáváte pouze nic neříkající chybovou hlášku. Když jsem jim volal podruhé, tak si náhodou paní na podpoře vzpomněla, že loni měl nějaký Čech taky problém s přihláškou, a že to nějak souviselo s jeho telefonním číslem. Tak teď mám v hybel.sit.no norské telefonní číslo místo svého.

Odeslat dopis s potvrzením, že přijímáme nabídnuté ubytování, je třeba udělat společně s potvrzením, že byl zaplacen deposit. Když omylem dříve pošlete potvrzení, tak už to skrz bankovní příkaz nedáte - je to mezinárodní platba, a to i pro Revolut či (Transfer)Wise. Sit bohudík nabízí platbu kartou, kde varuje před poplatkem navíc 1.5%. Zajímavé je, že když jsem to platil Revolut kartou, tak žádný poplatek navíc nevidím.

Vždycky si kontrolujte papíry a emaily, které dostanete. My jsme třeba na Acceptance letter měli překlep v datu začátku semestru. Kdybychom to nechytli, tak by to mělo dalekosáhlé důsledky - od kratšího stipendia až po to, že by případná covid opatření na nás vztahovala jako na turisty, ne jako na studenty norské školy.

Cestování

V listopadu, při objednávání letenek jsme zjistili, že na začátek ledna, kdy začíná semestr, jsou fakt drahé lístky. Opravdu drahé, 2 krát až 3 dražší oproti lístkům po vánocím. Spočítali jsme si, že se nám vyplatí letět ještě před Silvestrem a za peníze ušetřené na letenkách si pronajmout ubytování v Trondheimu.

Celá naše cesta (Brno - Oslo - Trondheim) je přes Norwegian. Ten nám méně než 48 hodin po objednání oznámil, že jedno z letadel bude mít o hodinu posunutý odlet a nezbývá tedy dost času na přestup. Nabídl nám zdarma rebooking a to i na dražší lety bez nutnosti doplatit rozdíl. Cool!

A poslední k letenkám - občas se vyplatí zjistit si, zda mívá dopravce nějaké pravidelné slevy. Například letos na Black-Friday měl Norwegian slevu až 40% na objednání letenek.

Na letišti v Oslu je uzavřený přestup mezi International a Domestic lety. Budeme si tedy muset vyzvednout zavazadla a udělat nový check in. To mimo jiné znamená v Oslu navíc dvakrát projít security, a potenciálně Covid test na místě. And There was Much Rejoicing. Update 2021-12-04: Od začátku prosince je Domestic transfer zase otevřený, takže možná se náš transfer fakt zjednoduší. 🤞

Toť prozatím vše ze zajímavostí, další příště.

Link to documentation