Po dlouhém a urputném promýšlení, balení, zkoušení, dokupování chybějícího, atd, jsme se konečně vydali na cestu. Cesta je naplánovaná na trochu víc než 12 hodin. Za poslední dva roky jsme kvůli Covidu absolvovali pouze jednu zahraniční cestu, naše cestovatelské zkušenosti tedy hodně zastaraly, něco málo si ale ještě pamatujeme.

Máme check-in zavazadla, veškeré tekutiny jsme tedy nacpali do nich. V palubním zavazadle máme pouze malé lahvičky s vodou, které vylijeme před průchodem skrz security, a poté si je napustíme. Proč? Protože skrz security nepustí kontejner s více než 100 tekutiny - prázdná láhev ale není problém.

Vtipné budou baterky a elektronická zařízení - baterky nesmí do check-in zavazadla, takže mám v příručím netriviální množství baterek ze všeho možného. Do limitu na počet kusů se ale naštěstí vlézáme.

I přes všechno plánování jsme ještě běželi ze zastávky domů - vzít si čepici. Měli jsme ale dostatečnou rezervu, nebyl tedy problém.

Zavazadlo 23 kg není problém zvednout do vlaku, zvednout ho ale nad hlavu do přihrádky v omezeném prostoru bylo netriviální. Budu muset trochu víc posílit. :D

Vždycky si plánuju, že budu ve vlaku pracovat - a už je to pár let, co se mi to naposledy skutečně povedlo. Obecně tedy radši doporučuji si žádnou práci do vlaku neplánovat - a když se zadaří něco udělat, tak je to bonus a ne problém.

Hrát sudoku na Regiojet obrazovce není dobrý nápad - v celém voze se nám jednou za čas restartovaly a ztratili jsme tím tři čtvrtě hodiny progressu.

Vysouvací držák zavazadla vypadá jako vhodný způsob, jak si pomoct v táhnutí zavazadla např. do schodů, držák ale zdaleka není tak pevný, jakou třeba poutka. A s ulomeným držákem se kufr táhne fakt špatně.

-– Solid Rocket Booster separation —

Pražské letiště bylo relativně v pohodě - max váhu zavazadel jsme trefili (22.1 a 22.6 kg s limitem 23 kg), přes security jsme i s velkým množstvím elektroniky prošli relativně rychle (nezapomeňte si sundat i hodinky a svetry).

Mobilní aplikace pražského letiště je fajn na ukázání čísla správného terminálu a čísla check-in přepážky a gate number, samotné informace o budoucím zpoždění měla ale mnohem přesněji aplikace Avinor (státní operátor Norských letišť). Odhadovaná doba odletu trochu skákala okolo reálného času, na rozdíl od pražské aplikace ale dávala alespoň nějaké informace o zpoždění.

-– Main Engine cut off —

Přílet do Osla byla část, které jsme se báli nejvíc. Mohlo nastat více problémů způsobených Covidem. A to jsme ještě nevěděli, že budeme přistávat za téměř nulové viditelnosti, a že kolem runwaye budou místy několika metrové závěje sněhu. Po přistání už to tak děsivě nevypadalo, ale ještě pár desítek metrů nad zemí jsme sotva viděli letištní světla.

A čeho jsme se báli ohledně Covidu? Např.

  • že jsme mohli být buď zdrženi (potenciálně drahým) testem (případně kompletně zastaveni, pokud bychom byli pozitivní),
  • že nám mohli být nepřesměrovány kufry do navazujícího letadla.

Obojího jsme se báli, a obojí vyšlo dobře. Už v Praze na checkinu jsme viděli, že naše zavazadla mají flight tag -> Oslo -> Trondheim, což by dle dostupných instrukcí mělo stačit.

Když jsme přiletěli do Osla, tak jsme vyšli do International části a po cestě na Domestic transfer jsme byli přesměrovaní do fronty na Covid test. Registrace byla online, fronta na test tak 20 minut, a celé to bylo zdarma. Co jsme pochopili, tak pokud má někdo odlet za méně než 45 minut, tak test nemusí dělat během transferu, ale může až později.

Zajímavé taky bylo, že při procházení skrz automatickou security gate jsme byli dotázáni, které ze zavazadel patří kterému z nás. A to dokonce včetně fotek zavazadel!

-– Second stage burn complete —

Byli jsme připraveni i na variantu, že bychom kvůli příletu pozdě v noci nedělali test ani na letišti v Trondheimu a máme s sebou pro jistotu self-testy. Když jsem to původně zkoumal, zjistil jsem totiž že test v Norsku může stát ~1000 NOK, tzn. zhruba 2700 Kč. Zjevně se to nevztahuje na příletové testy a naopak to vypadá, že self-test kity se zde dají volně sehnat zdarma. Pouze když člověk potřebuje mít uznávaný test, tak je to třeba platit.

Cesta z letiště šla výborně - Værnes express jel skrz celé město až k našemu ubytování. Ke konci to bylo mírně děsivé - po cestě postupně všichni ostatní cestující vystoupili, až jsme tam zůstali poslední. Každá zastávka byla předem ohlášena (Norsky i anglicky), občas i s hotely poblíž. Ne vždycky název dával smysl, ale bylo to velmi příjemné.

Po vystoupení jsme ale měli drobný šok - obě naše zavazadla mají kolečka - rozhodně ne ale dostatečně vysoká, aby si poradila s 10 cm sněhu. Místy jsme je tedy spíše táhli, než vezli. To už byla ale poslední překážka - cesta na Airbnb byla krátká a vše šlo ok.

-– Orbit finalized using maneuvering trusters —

A co teď - teď je třeba dořešit ubytování, protože v pondělí začíná semestr. Do té doby musíme dořešit zútulnění našeho trvalého ubytování, a aspoň základně si najít místní kamarády.

PS: Přiložené fotky jsou z mobilu a spíše dokumentační, než cokoliv jiného. Nějaký výběr těch hezkých, ze všech foťáku, co tu mám, určitě někdy přijde. :)