První týden v Trondheimu je ze mnou – a v pondělí začala výuka. Co jsme s Aničkou stihli? Na co zajímavého jsme narazili? Pojďme se na to podívat.

Trondheim je krásný

Hned jak jsme měli možnost, tak jsme se prošli po Trondheimu. Příroda a město jsou teď v zimě nádherné.

Několik lidí v diskusích přirovnávalo univerzitu k Bradavicím.

Ve městě jsou na některých ulicích stromy obalené LEDkami. Naživo je to kouzelné, na fotkách to bohužel moc vidět není.

LEDky jsou schované i v podlaze kolem pomníku, a krásně prosvítají skrz sníh.

A dokud jsme ještě u hezkých světýlek – Scandic Lerkendal, jeden z místních hotelů pomocí svícení v místnostech dělá hvězdičku.

Místní ani 30 čísel sněhu neodradí – prostě nasadí pneumatiky široké jak na motorku, a vyjedou si do terénu.

Trvalé ubytování

Přestěhovali jsme se na naše trvalé ubytování, které budeme mít až do konce semestru. Máme dvoupatrový pokoj v roztomilé chatičce v studentské vesničce Steinan. Bydlíme tu společně s jedním dalším párem (Mateo a Marine) a Victorem – všichni Francouzi. Má to své výzvy, ale zatím jsou velmi ohleduplní a když jsme poblíž, tak většinou mluví anglicky. 🎉

Jaká je naše adresa?

Ondrej Borysek
Edgar B. Schieldrops Veg 35
Room 25
7033 Trondheim

A jak se nám tu žije?

Je to tu útulné a v průběhu posledního týdne jsme si zařídili snad vše, co budeme potřebovat na školu. Co například?

  • Peřiny, polštáře, povlečení – to vše bylo třeba koupit. Tyto věci jsme kupovali v IKEA nové, i když jak se později ukázalo, možná to nebylo nezbytně třeba.
  • Světlo – základní osvětlení zde je, má ale svítivost tak dvě a půl mrtvé světlušky. Sehnali jsme si tedy stolní lampičku a 1500 lumenovou žárovku – a tím nyní osvětlujeme celý pokoj. Není to ideální, ale je to zásadní zlepšení.
  • Koš.
  • Závěsy – naše okno je od podlahy do výšky očí a máme výhled na vesničku a hlavní cestu do ní. To tedy ale taky znamená, že kdokoliv, kdo přichází, tak by nás krásně viděl v osvětlené místnosti.
  • IKEA tašky – na stěhování nezbytné, a zpětně vzato vidím, že jsem si měl vzít minimálně jednu z Brna.
  • Krabice na základní organizování.
  • Misky, hrníčky, konvice na čaj.
  • Monitor(y) - tohle je specifické pro ajťáky – já i Anička jsme zvyklí používat na práci více monitorů a došli jsme k tomu, že i na toho půl roku se nám tady vyplatí si monitory pořídit. Já jsem si sehnal full-hd, vga/dvi monitor za 300 NOK (~750 CZK), Anička měla štěstí a má ho z ReStoru – o obojím později.

Kde jsme sháněli vybavení?

Jelikož je zde všechno relativně drahé a neradi bychom si s Aničkou kupovali věci jen na půl roku, a pak je vyhazovali (to by bylo velmi neekologické), tak jsme se rozhodli podívat se po místních second handech.

Fretex

Fretex je místní second hand, který přispívá na armádu spásy. Nejenom že to tedy máme levněji, ale ještě přispíváme aspoň trochu na dobrou věc. Je to dobrý start – spousta věcí na jednom místě.

Existují i jiné second handy, tohle je ale ten největší obchod, o které víme.

Finn.no

Další možností je finn.no, místní ekvivalent českého bazoše. Dá se tam sehnat kde co – já jsem tam ulovil monitor, Anička puzzle. I zde je nutné pamatovat na to, že to bude násobně dražší, než by bylo v česku z bazoše, když je ale člověk ochoten čekat a nemít vysoké nároky, tak se dá něco ulovit.

Nevýhodou je, že místní jsou zvyklí platit přes Vipps – mobilní aplikaci na placení fungující napříč bankami v Norsku. Na to ale potřebujete mít místní bankovní účet – což pro nás není reálné. Všechno tedy musíme platit v hotovosti.

IKEA

IKEA je asi jasná – převážně to stejné co v Česku, pouze trochu dražší.

ReStore

Jelikož do Trondheimu jezdí velké množství zahraničních studentů a osazenstvo se tedy velmi mění (a s tím i kolejové bydlení), vznikla pod NTNU (naše škola) organizace ReStore, která přijímá materiální příspěvky (cokoliv od pohovky přes peřiny až po monitory), uskladní je přes prázdniny, a pak na začátku semestru dá k dispozici k rozebrání.

S Aničkou jsme toho využili, a povedlo se nám získat jeden monitor, krabici, deku, dva ručníky, a pár ramínek do skříně. Měli toho o hodně více, víc jsme ale nutně nepotřebovali, tak jsme to přenechali ostatním.

Kvůli Covidu byla omezení na počet lidí a bylo nádherné sledovat, že fronta respektovala social distancing a nikdo nepředbíhal.

Počítáme s tím, že na konci semestru tam vše vrátíme, ať to může užívat někdo další, a ještě nejspíš přidáme i další věci, které jsme si dokoupili jinde.

Úložné chatky

Jedním z posledních míst, kde jsme se dívali po vybavení, byly úložné chatky přímo v naší studentské vesničce. Z toho, co jsme se dozvěděli, fungují tak, že si tam můžeme skladovat nějaké věci (běžky, kola, apod.), v praxi tam ale lidi skladují i třeba pohovky, peřiny, či nepoužívané routery (těch je zde všude hrozně moc, wtf).

Lidé si na své věci dají cedulku s jménem a datem, po kterém jsou dané věci považované za opuštěné a může si je vzít kdokoliv. Co mě velmi zklamalo bylo, jak se někteří studenti chovají k věcem. Některé chatky byly strukturovaně naplněné, jiné měli náhodně pohozené peřiny, a v jedné bylo dokonce peří úplně všude. To mě dost zklamalo – doufal jsem, že studentstvo napadne dát věci třeba aspoň do igelitových pytlů a tím je trochu ochránit.

Co jsme už stihli zažít

Tím, že jsme přijeli hned po novém roce, tak jsme stihli zažít ještě část vánoční výzdoby (viz. fotky na začátku článku). Do centra jsme vlastně chodili docela často, už jsme se ale několikrát vydali i do přírody.

Hned za studentskou vesničkou, tzn. méně než 300 metrů od nás, začíná příroda – v této roční době krásně zasněžená. Společně s naším spolubydlícím Victorem jsme si tedy jedno odpoledne vzali bobovací lopaty z místního skladu a vydali se na procházku.

Také jsme se už s dalšími Erasmáky vydali na výpravu na Geitfjellet – hora kousek za Trondheimem.

Druhý z obrázku je od Ariane Dieth - a bohužel má u mě na webu rozbitý kontrast - viz. TIL o problémech s embeded color profile. :(

A měli jsme neuvěřitelné štěstí a hned čtvrtý večer v Trondheimu jsme viděli polární záři. Prvně jsme ji vyhlíželi okolo desáté večer, okem ale bohužel nic vidět nebylo. Zpětně jsme jen zjistili, že na fotce z mobilu s 4vteřinovou expozicí vidět velmi slabě byla. Okolo půlnoci pak na nás zaklepal nadšený Victor, že je krásně vidět, a ve spodním prádle vyběhl do -2 °C mrazu. Vzali jsme si bundy a boty, a letěli jsme za ním – a skutečně jsme ji viděli, dokonce tak silnou, že byla vidět dobrých 15 minut, což je zde relativně vzácné. Vlastní fotky moc nemám, radši jsme se kochali, přikládám odkaz na krátký timelapse od jedné z erasmaček zde v Trondheimu.

Také jsme si zašli půjčit vybavení a zašli jsme si bruslit. A zatímco místní děti hrály hokej 2v2, my jsme se postupně znovu učili bruslit. :)